O čom sa písalo v rokoch 1852 a 1853?

Je zaujímavé nazrieť do starších vydaní časopisov a dozvedieť sa udalosti už dávno zabudnuté. Preto, že v súčasnosti je štúdium takýchto tlačovín sprístupnený aj z „teplého domova" bez nutnosti vycestovania, uvádzam aj zdroj pre prípadných záujemcov o podobné aktivity. Je ním stránka – https://www.slovakiana.sk, na ktorej sa nachádza množstvo zdigitalizovaných slovenských tlačovín. Vybral som si, ako v ďalšom uvidíte, roky 1852 a 1853, no doplnil som ich aj tromi novšími informáciami z počiatku 20. storočia. Príspevky z rokov 1852 a 1853 boli písaní v slovakizovanej češtine, inak tiež nazývanej „biblická čeština", ktorú si súčasníci už nepamätajú, ale stojí za to pripomenúť si ju práve preto, že takto v kostole počúvali kázne a spievali zo spevníkov, a možno sa aj doma rozprávali, naši prastarí rodičia. A niektorí z čitateľov, ak si „ušanovali domáci klenot" a nevyhodili staré modlitebné knižky a spevníky, môžu do nich nazrieť a čítať vo „švabachu" tak, ako som sa to sám musel naučiť. Na ukážku pripájam niekoľko výrezov z originálnej tlače. Snažil som sa ponechať prepísané texty v pôvodnom znení, bez akýchkoľvek pravopisných či gramatických úprav.

Na začiatku každého príspevku je uvedený zdroj. V roku 1852 boli príspevky zaujímavo uvádzané, akoby Slovensko spolu s Vojvodinou súviselo, keď pod „Zprávy ze Slovenska" boli zahrnuté správy o Slovákoch vo Vojvodine. V roku 1853 boli uverejňované už len v rubrike „Dopisy". V každom z príspevkov je základom nejaká závažná udalosť, ku ktorej sú pripojené aj rôzne „drobnosti", ktoré prináša bežný život.

Nebudem zvýrazňovať všetky mne nejasné okolnosti uvádzané v „zprávach", ale z prvej uvediem aspoň niektoré. V prvom rade je to text – „wánoce dle nowého kalendáře", ktorý si neviem celkom vysvetliť, lebo neviem o aký nový kalendár išlo. Ďalej je to text – „wyměnění urbárských powinností", ktorý je síce čiastočne vysvetlený, ale pre mňa nateraz nepochopený. Pokračujem – „novým podělením Báčky", no ani v tomto prípade neviem dôvod a rozsah nového delenia. Zaujala ma veta – „Někteří z úřadníků, kteří swé moci nadužiwali, jsau nyní před saud powoláni...", a asi aj vás. Iste by sme si želali, aby tak bolo aj v súčasnosti. Ale i oslovenie – „přewýšil swého soudruha" a to z hľadiska oslovenia „súdruh", čo sme my v Československu museli používať štyridsať rokov nielen na oslovovanie komunistov, ale bolo vyžadované aj pri verejnom vystupovaní a bežnej komunikácii najmä v zamestnaní. Čo vlastne znamenalo v roku 1852 toto oslovenie? My sme ho poznali ako preklad ruského slova „tavárišč". Za povšimnutie stojí aj zmienka o jazyku na konvente – „že se wšecko jen německy mluwilo", možno to súvisí so snahou zavádzania nemčiny v Uhorsku, čo nakoniec pretlačila maďarčina.

Takto by bolo možné pokračovať aj pri ďalších príspevkoch, no ich „skúmanie" ponechávam na čitateľov. Nakoniec mi ešte zostáva jedna otázka – vie niektorý z čitateľov odpovedať na opísané otázky v predošlom texte, či nejasnosti alebo aj na mnohé ďalšie, dnes už neznáme zmienky v ostatných „zprávach"? Vopred ďakujem.

 

Slovenské noviny, č. 15, 3. febr. 1852, s. 58

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 20. jan. Tuhau zimu nám byly přinésly wánoce dle nowého kalendáře – na skonání pominulého roku, ano i nowý rok zimně si byl započal; ale hned následujici dny popauštěly, a nyní už blato, zlé cesty a powětří jarní máme. Nejpotěšenější ale byl nám nowý rok proto, že nám přinesl pojištění nowé spráwy krajinské o mirném wyměnění urbárských powinností. Každý swědomitý a dobromyselný majitel urbarských statků těší se z toho, že i panstwu býwalému, i poddaným sprawedliwost přislaužena býti má. Každý chce raději slušnau cenu wýplatku zložiti, jakoby se měl w záležitosti robotowání opět tisícnásobným utiskowáním panských úřadníků a hajdúků podrobiti. I zastaralau daň (porciu), kterau někteří od roku 1848-ho powinnowati byli, lidé u nás ochotně zplácejí.

 

O čom sa písalo v rokoch 1852 a 1853?

 

Nowé podělení Báčky už do žiwota wstaupilo, a podlé toho se nyní mladí lidé k stawu wojenskému o 20 – 26-ti letech popisují. Toto síce lidi nemálo kormautí, kterížto byli od wěky přiwyklí, jen wšelijaký hmyz lidský, aneb samau chaudež za wojáků dáwati; ale i při tom se spokojují, widauce, že wšichni, newyhnutedlně potřební opatrowníci rodin a hospodářswa, doma ponecháni býwaji. Kdyby se budaucně hned od 18 roků žiwobytí mládenci ku wojně odbírali, mnohem snadněji by se lid spokojil, jako když nyní mnozí ženatí k popisu požadowáni býwaji.

Někteří z úřadníků, kteří swé moci nadužiwali, jsau nyní před saud powoláni, zwláště ti, kteří se při sbíraní honwédů prohřešili.

Nowý rok i w cirkewných záležitostech Slowáků we Wojwodině, téměř do cela k ewanjelické cirkwi patřících, proměnu učinil. S powolením totižto krajinské spráwy we Wojwodině držel se pod předsedníctwem dočasného pána seniora dne 14-ho jan. senioralní konwent, u přítomnosti cis. komissáře pána Kendělace, při kterém se i úřady senioralní proměnily. Z přehlednutí hlasů se poznalo, že posawadní starší, pán Stehlo na Petrowici, přewýšil swého soudruha, pána Jána Rohoni-ho, o tři hlasy; na čemž se ale, kdo některé wýrostky naši „autonomie" až hen ta do pokřewnosti rodin sahajíci pozná, diwiti nebude. – Pněwadž ale pán Stehlo z příčiny udalosti roku 1848 a 49 ještě pod wyšetřowánim stojí, tedy spolustarší pán Jozef Škultety, muž bezúhonný a wšech krajinských řečí powědomý, jemu přidán byl. – Při tom konwente Slowaci aspoň to dosáhli, že se musí protokoll konwentu w jejich jazyku slaupkowate (columniater) písati; ač sobě nad tím slowenští kuratori stěžowali, že se wšecko jen německy mluwilo; čemuž Němci přítomni síce rozuměli, ne ale kurátori Slowáci. – Ale nezoufejtež rodáci! „Bůh dáwá pokorným milost!" – Mnoho se tu rokowalo o zachowání školy senioralni na Wrbási – ale i tu maďarontwo zwítězilo. Slowáci předkládali, abychom se k nejwyššímu řízení utíkali s prosbou o pomoc; – ale na darmo, – odmrštilo se to pod tím úmyslem, abychom čekali co distriktualní konwent wykoná. Naposledy se ustanowilo, aby se Jeho Erc. p. zeměspráwcowi we Wojwodině, z konwentu děkowáni napísalo za to, že nám dowoliti ráčiť tento konwent držeti.

 

Slovenské noviny, č. 28, 4. marca 1852, s. 111

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 20. febr. Z ohledu odkupowání urbárských powinností, o němžto se w čísle 10. nowin těchto písalo, můžeme oznámiti, že u nás, w Báčce, každý rozumnější sedlák a majetník urbárských zemí to za slušné a sprawedliwé pokládá, aby se býwalým zemským pánům náhrada zkládala; má wšak jedenakždý tu naději, že wys. wláda to naříditi ráčí, aby se taže odměna, nebo mzda wykaupení, wšem okolnostem našim přiměřeně a na jistau delší lehotu (termín) splácení podělila.

Prochází ten hlas, žeby se měla přes Báčku kamenná cesta (hradská), jmenowitě z Nowého Sadu do Subotice (Sabatky) dělati. Toť by weliké dobrodiní bylo pro Báčku. Ale i ohledem jiných pobočných cest máme naději budaucího polepšení. Nesmělo by se zwlášte dowolowati, aby se starodáwné silnice (hradské cesty) wšelijak skrucowaly a prodlaužowali, na žádost toho neb jiného ze zemských pánů, který pro swé niwy, aby je mohli w prostých a neprotrhnutých čtwěroměřích miti, cesty takowé wšelijak zkrucují a roztahují. Co se zajisté někdy w jedné hodine projíti mohlo, k tomu při takowémto pokraucení cesty potřebují se často dwě hodiny; a to wěru zwláště při dosawadních cestách našich, neni pomoc kupectwu. – Na masářů a krčmářů sobě uřady ztěžuji. – U nás je dobytek lacinejší; i wíno na okowy lacineji se prodáwá, nežli kde jinde w říši; a přece to nejhorší maso, při zlé wáze – po 16 kr. funt howěziny; – to nejbídnější wíno – holba po 20 a 30 kr. w šajt. se měří. No, asnad to jen tak na wždy nezůstane.

Powětří máme až ku podiwu lewné; polní fialka se zjewuje, stromy pučí, hospodáři přeoráwají role. Ale na Pawla byl krásný den, a náš lid mluwí, že se tehdáj medwěď na druhý bok we swém brlohu obrací, a tak že ještě není po zimě. Obilí se u nás skupuje, cena jeho se powyšuje, i dobytek postupuje do ceny. Drobných měděnných penězí u nás ještě pořád tak weliký nedostatek, že odtuďto nemalé překážky obchodu powstáwají.

Od toho času, co jednoho zločince, který mnoho zlého byl popáchal, skrze náhlý saud, w Palánce držány, na šibenici powýšiti, zdalo se w okolí našem zločinstwí umenšowati; ale opět, při wšeliké neunawené příčinliwosti c. k. četníctwa, kterau wděčně uznáwáme, krádeže a wlamowání do domů na wíce místech se zjewují, a to i mezi německým obywatelstwem, kdež se to před tím za řídkost powažowalo. Toť jsau ješte smutné následky zkažení mrawů w době pominulého odboje! Tak nedáwno w obci Selenči na tamějšího krčmáře zbojníci nápad učinili, on ale lotrů rozehnal, jednoho poranil, a celau wec četníkům, w Báči stanujícím, oznámil, kterým se i podařilo nejen podezřelého raněného w obci Parabuti lapiti, ale i jiného zločinu, zabiti člowěka, na stopu přijiti a winníka wrchnosti oddati.

Ewanjelický seniorální konwent očekáwaného nám pokoje nepřinesl. Nadmítá se mu, že wyměřené sobě meze překročil. Měl totižto jen wolení samého staršího (seniora) předsewzíti a otázku seniorálniho pro-gymnasium rozhodnauti; on si ale dowolil wšecky seniorální úřady obnowiti a jiné, do oboru jemu na ten čas wykázané činnosti nepatříci ustanowení wynesti.

 

Slovenské noviny, č. 56, 11. mája 1852, s. 223

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 24 apr. Tohoroční zima jakosi ani naše teplejší kraje opustiti nechce; ještě před wčerem padal sněh a sremské hory widíme zase w bílém oděwu. Z příčiny této neobyčejně chladné powětrnosti obáwati se musíme, že wšecko ranní owoce zahyne, poněwadž se práwě nyní stromowí w kwěte nachází. Dnes počíná trochu teplejší slunce kraje naše oswěcowat; možno, že se počasí přece již promění. Na osení ale tato powětrnost dosawáde žádné widitelné škody neučinila.

Pominulau sobotu zastřelili w Temešwáru, wýrokem saudu wojenského, 2 z těch zločinců, kteří nedáwno, jakož sme o tom písali, při kopoňské čárdě jednoho pocestného byli zawraždili a oblaupili; ostatní spoluwinníci byli ku wězení omilostněni. Máme naději, že tento přiklad zamezí w okolí Báčky krádeže a jiné zločiny, které se tu mhohem hustěji, nežli w sausedném Sremsku ukazují. Tak se nedáwno, časem nočním, zloději i do ewanj. fary na Silbáši wlámali, a pobrali sebou, co našli. – A poněwadž zločiny připomínáme, ku wýstraze ženskému pohlawí udáme případnost, která se nedáwno w městečku Kule, při Františkowém úžlebí (kanálu) stala. Jedna totižto panna, zapomenauc na Boha i swau poctiwost, dala se jednomu wojakowi zwesti. Owoce neřadného, zapowěděného spolku o nedlauho se na ní ukázalo; ale wojak, maje swědomí na místě, swé milence přihrozil, aby o budaucí plod mateřinskau starost znášela, že si ji on, jak náhle mu dojde powolení, za manželku wezme. Čas porodu přišel; dcera s powedomím matky a baby porodila hodného syna, kteréhož ale, pauzena jsauc bezpochyby pozdným studem, chtěje swůj hřích ukryti před swětem, s powědomím bezbožné matky zawraždila a do tajného místa (záchodu) hodila. Wše bylo ticho a baba zločin nezjewila. O několik dnů nenadále dojde wojak, aby se w spolku swé milenky potěšil a wida ji tíže pozbawenau, dopytowal se na dítě, a když se prawdy dozwěděti nemohel, w statečné rozhorčenosti swé udal celau wěc před saudem, kterýž i hned dům prohledati rozkázal, při čemž se mrtwé tělo dítětě našlo. Matka i bezbožná stará matka u wězení očekáwají odplatu hrozného skutku swého.

W Zomboru bylo nedáwno powěřeníctwo cis. král. wlády, které proti některým úřadům wyšetrowati mělo; o jeho wýsledku ještě nic jistého do weřejnosti neproniklo.

Pokračovanie Slovenské noviny, č. 57, 13. mája 1852, s. 227

Kupectwí s obilím wšeho druhu bylo w poslední dobu w našich krajech welmi žiwé, tak že se náramné množstwo zrna, zwláště hore Dunajem odwezlo. A wšak máme naději, že požehnaná půda Bačky wšecko na budaucí žatwu wynahradí, nebo naše osení již před posledními jarními sněhy welmi krásně stálo.

I našim učitelům počiná wscházeti naděje lepší budaucnosti, co se platu jejich dotýče. Nařízením totižto c. kr. wládního komissariatu w Zomboru, mají dostáwati učitelé prawoslawných srbských cirkwí, kromě jim patřícího deputatu, po 100 zl. stř. a podle tohoto i někteří učitelé cirkwí ewanjel. w poměru počtu duší, polepšení platu obdrželi, co se wypláceti má z důchodků samých obcí. Že toto nařízení sbor učitelů wděčným srdcem uwítal, rozumí se samo sebou.

Býwalý starší ewanj. církwí w Bačky, pán S. byl následkem wyšetřowání, které se ohledem podílu jeho na udalostech roku 1848 a 49 konalo, wýrokem wojenské spráwy w Temešwáru odstráněn od úřadu. A poněwadž jsme se tu cirkewní spráwy ewanj. trochu dotkli, nemůžeme s zdržet, abychom jeden pěkný důkaz, jako se ta přechwálená „autonomia" wykonáwá, nepřednesli. Církew Šowská powolala si, spowědomím wýše spomenutého býwalého pána staršího (ač snad proti jeho wůli), kněze z Baji, kteréž on i přijal; powolání ale toto pán starší potwrditi se zdráhal proto, že našel wolací list (wokator) strany důchodků o proti předešlému zmenšený. Nu, to bylo dobře; takowý zmenšený wokator nesmí se potwrditi. Ale cože se stalo w uprázdněné tímto powoláním cirkwí tohože pána staršího, na radu maďarského pešťanského ewanj. kněze, mladého muže, a je potom, když ho už byli přijali, pánu staršímu oznámili, co se stalo. Tento ale, který tak přísně dle zákonů o proti Šówanům pokračowal, sám se wybral do Baji a uwedl tam lewítu (to se před tím skrze děkana stáwalo), ačkolwěk Bajané též wolací list umenšili tím, že we farském stawení toliko jednu jizbu powolanému zanechali, ostatní ale částku do pronájmu dali. Tak je, hle, od jakžiwa konalo při dosawadní "autonomii". Spráwce cirkwi bajanské, bez wědomí senioralního úřadu powolaný, ba bez senioralního wokatora w Miškolci poswětěný, úřaduje; předchůdce ale jeho na faře w Baji, který se k Šowanům odstěhowal, od těchto s powědomím seniora wywolený (nebo ho byl on ta na průbu poslal) až po dnes není do nowé církwi swé uwedený.

 

Slovenské noviny, č. 73, 22. júna 1852, s. 290

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 7-ho jun. Nemalau radost pocítili wšickni dobří křesťané, zwláště naši Slowáci, z toho nařízení nejw. wlády, kterým se řádné swěcení dnů nedělních nakládá. Bylo toho zajisté již newyhnutně potřebi; nebo tak málo již wáženy býwaly nedělní dnowé, že lidé (zwláště obywatelé osad německých) wšecky obyčejné práce konáwali tak, jako na wšední den. Ráno s prázdnými wozy do pole jíti, tam tráwu a zelené obylí pro koně kositi, domů woziti, dřewo roubati, wozy nakládati; po poledni opět z pole obylí zwážeti, konope do wody woziti, namáčeti, wyprati atd. na wšech stranách widno bylo. Sotwa sobě lidé dopřáli k službám božím jednu nebo dwě hodiny před poledním; ba w některých osadách nešporu ani nebýwalo.

Powětří sme až do pačátku jun. měli teplé (horaucí), déšťů welmi málo, místami krupobití škodu nadělalo, jináče ale wůbec obylí pěkně stojí. Stromowí se táž krásně ukázalo, u nás i we Srémě; ale nyní se ukázalo množstwo tak řečených prstenowých hausenic (Ringetraupen), které stromy pawučinami obtahují.

Ohně se u nás místy zjewili, nejwíce z neopatrnosti. Tak na Piwnici dítky, které prasata pásly, blízko jednoho domu na pažiti byly založili oheň w čas welikého wětru; tento přenesl jiskry na blízko jednoho domu na pažiti byly založili oheň w čas welikého wětru; tento přenesl jiskry na blízko domu zloženou slámu, tato se zapálila, od ní dům i obilnice (hambár) a wšecko shořelo, i do sto měřic rozličného obylí. Štěstí bylo, že ten dům na samém okraji dědiny stojí, a že powětří na tu stranu wálo, na které žádných wíce domů není. Podobně w městečku Petrowci shořely dwa domy i s několika koňmi, w maštalech powázanými, z neopaternosti sluhy, který, podle zlého zwyku našich lidí, swětlo hořící w stajně (maštaly) na stěnu přilepil, pak wen wyšel, aby wůz, na kterém se swým hospodářem odjeti měl, naprawil; dokud se ale wrátil, swíce zpadla do slámy, tato se zapálila, od ní celý dům a shořel i se sausedním.

Jeho Erc. náš pán guwernér cestowal s koncem máje po Srémsku, takměř incognito – aby se o stawě obecných záližitostí přeswědčil. Ten zajisté, od starodáwna do nowého wěku přenesený obyčej, že se s obecnými kassami zle hospodáří, ještě tu i tam se zjewuje a známe ku. př. obec, w které od wíce roků žádných dedinských počtů dáno nebylo; a wšak wěříme, že po konečném zřízení krajinském i tento starý kwas minulých wěků wyčistěn bude.

 

Slovenské noviny, č. 78, 3. júla 1852, s. 310

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 24-ho junia. Wysoká spráwa krajinská naši Wojwodiny ráčila poslati k nám pána Šántu za okresního komissára, který posawáde w Illoku (w Sremsku) pochwálně úřadowal. Dobrá powěst jmenowaného muže i nám dobrau náději podáwá; nebo kde takowíto wýše postaweni úřadowé, při wydáwání rozkazů a nařízení, spolu i na jejich uskutečnění náležitě pozorují a dotírají: tam se možno blahodarného pořádku nadíti.

Smutná případnost potkala jednu z majetných osad báčanských německých, kterau Filipowou jmenují. Dne totižto 14. jun. wzniknul tam, hned po dwanácté hodině polední, hrozný požár, který 80 domů, wětším dílem dobře naplněných rozličným jměním, pohltil. Podle hodnowěrných zpráw wyšel z domu nynějšího rychtáře, který tehdáž w Hodžaku byl, bezpochyby k uwítáni, dnem před tím, to jest dne 13-ho jun. ta přišlého předjmenowaného pána cis. kr. komissára. Jeho čeleď byla se práwě posadila k obědu newařenému, přijdauc od práce z pole, když se nenadále pod wozárnou kauřiti počalo, jakož sauseda spozorowala, a hned potom plamen wybuchnul. Prawí se, že w tom domě žáden nefajčí (nekauří); proto je wšeobecné podezření, že oheň od nějakého zločince byl podložen. Poněwadž jsau we Filipowé ulice newelmi široké, domy dlauhé a wětším dílem trstim přikryté, suchota pak již od několika dnů s welikým úpekem panowala: následkem práwě silného wetru oheň se w okamžení welice rozmohl, tak že nebylo možné, pro welikau pálčiwost, k hořicim domům se přiblížiti. Hořelo tedy, pokudkoli plamen potrawu nalezal, téměř bez překážky od 12. hodiny až do 4 po poledni. Mnozí obywatelé něšťastné obce utratili wšecko, což mněli w domě. Štěstí bylo, že se dobytek w poli, na pastwě anebo při práci nalezal. Jen dwa žrebci rychtárowi zhořeli; člowěk žádný nezahynul. Okresní komissarialni adjunkt, pán Jozef Belan, přispěl bez odkladáni z Hodžaku, aby potřebné pořádky učinil.

Suchota u nás weliká panuje a owse wysušiti hrozí; paše jest wypálena, tak že dobytek jen holau zem lízati musí. Náděje hojné žni klesati počala. We sremských winohradech násilné wětry nemalau škodu tím natropily, že kwětaucí hrozno zabrážely.

Báčanský ewanj. seniorát je nyní těžkou starosti zaujatý, Již roku 1824 založil on latinskau školu, na dobrowolných obětech ew. farářů, školních učitelů, cirkwi a některých swětských dobrodinců w Nowém Werbasi, z počátku jen pro jednoho učitele. Než w několika letech nalezla se newyhnutná potřeba i druhého. Žáků se zajisté tolik shromažďowalo, že jeden učitel nijakž nepostačowal. Ewanjelických síce synků jen welmi málo bylo, i býwá (nejwíce 10 ročitě), než jiného wyznání, zwláště z cirkwe katolické a prawoslawné nejwíce, potom helw. wyznání a židů do 50-60 míwá. – Až do roku 1848 tato škola kwětla, a dostáwala pod spráwu w. u. p. rektora Michala Godry, známého slowenského rodomila, chwálné powěsti. Před několika roky pačala weliká částka sdržowatelů její na tom pracowat, aby do Nowého Sadu přenesena byla, slawný pak magistrát tamější proukázal i laskawau náklonnost ku škole tím, že pro ni jednu příhodnau mistnost w městě obětowati přislíbil. – Ale wšelijaké ohledy toto usilowáni zniwočily. – Po nešťastném wydrancowáni Nowého Werbasu skrze haufy odbojníků maďarských, i škola spolu s učitely wydrancowána byla. – Kněžstwo nepřestáwá sice swoje, sobě naložené oběti ročite padáwati; ale někteří učitelé školní a wětší dil cirkwi odporují. Škola tato žádné jiné, kromě wlastního domu – fundacie nemá; – mělaby pak dle ministerialního náwrhu zřízena býti. – Odkud tu náklad? Učitelé jsau jen dwa, a tito s těžkostí mnohou zápasiti museji, Oni jsau powoláni k wyučowáni mládeže; ale odkud bude přicházeti tato, když nebude moci w jiných potom školách začaté uměni sdokonalowati? Aby se nařízeným přísným zkauškám podrobowala, a za ně uložené tary platila, neprám kdo se na to wydá. Nebudeli žáků, kterak obstojí učitelé, jichž seniorát, podle smlauwy platiti má? Kněžstwo pak wětší oběti přinášeti nemůže, aspoň toliké docela ne, jakéž wyhledáwá ninější nařízení. Školní učitelé z wětší částky se zdráhají někdy přislíbený ročni příspěwek dáwati, nade wšecko proto, že jajich ditky nemohau w té škole wyučowány býti pro drahotu hospod a žiwnosti. Cirkwe takměř naskrze odepřely pomoc. – Nebyloli by tedy lépe, aby se škola tato w reálku proměnila, w nižby jak pro wyšší umění, tak i pro hospodářstwo a jiný domowní obchod připrawowáni býti mohli učedlnici? Snadby nám postačili dwa učitelé, kterýchž seniorát platí? Aneb snad by se připojili prawoslawné církwe muži, kteříby tento ústaw napomoci, aneb aspoň dobročinnými příspěwky podporowati chtěli.

Ku konci ale najlepší nowinu. Tuším nás přece náděje nesklame, že Jeho cis. král. apoštolské Weličenstwo budeme moci w okolí Báčky a wojenské hranici uwítati. Wšeobesná radost zaujímala obecenstwo z přijaté zpráwy o příchodu milowaného císaře pána do Petrowaradína, odkud snad wýlet i do wěrné Báčky, aspoň do Nowého Sadu, učiniti ráči.

 

Slovenské noviny, č. 110, 16. septembra 1852, s. 438

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, z počátku sept. Den narození Jeho Welič. císaře pána swětil se we Wojwodině slušným spůsobem; w okresu Nowého Sadu ani se toho dne w poli nepracowalo, w jiných ale okresech lidé po službách božích ranních na swém poli ustáwali. Bůh nechať wyslyší ty modlitby, které se spomenutého dne za dlauhé, šťastliwé a pro wšecky národy Rakauska blahonosné panowáni Jeho Wel. k nebi wznášely!

Do některého času nás welmi častější ohně nepokojily. Takowého neštestí potkalo jmenowite obec Piwnice, a štěstí pro celau osadu, že při ohni tomto žádného wětru nebylo, jináče by snad celá obec, s polným požennáním w stodolech, byla popelem lehla. Oheň wypuknul w domě jednoho žída, – piwnického „banquiera" – který mnohým obywatelům, to se rozumí že za dobré úroky, peníze opatruje; protož i bylo podezření, že oheň powstal podpálením, anť spomenutý žid již před několika roky podobným spůsobem wyhořel. Smutná wěc ale, že obec Piwnice, do 5 000 obywatelů počítajíci, ani stříkače, ani jednoho sudu k dowážení wody w čas ohně nemá, a bylby čas, aby již obce i na takowéto potřeby zrak swůj obrátily. – Málo za tím podpálil w Hložanech jakýsi zločinec z Bečeje jednoho Srba, při čemž i jeho saused Slowák wyhořel; dále w Staré Šówě podpálil příbytek srbského kněze, který i cele na zkázu wyšel. Palič w Hložanech padnul wrchnisti do rukau.

Během pominulého měsíce prošel i přes mnohé winohrady w Srýmě škodliwý ledowec a některým hodpodářům náději na mnoho wína umenšil. Naše polní úrody w ozimině jsau dosti hojné; i ječmen zimný dobře platil; ale owes a wšecky jaryny, jakož i seno, malé potěšení hospodářům přinesly; kukuřice hojné požehnání na wíce místech slibuje; zemáků se ukazuje méně.

Wystěhowaní nešťastní Bosňáci tozkládají se nyní po Bačce. Nejwětší neštestí jest, že tento lid nezná ještě podle spůsobu našeho pracowati; proto bude z nich při tom wšem, že se jim od obcí role dáwají, mnoho bědářů, pakliže za příkladem zdejších obywatelů pracowati nebudau. Widno z příkladu toho, jako turecká ukrutná samowláda i přirozenau činnost těchto lidí zahlušila. Slowenská ewnaj. církew w Petrowci přijala 40 bosenských rodin k sobě s tím slibem, že se o úplné wyžiwení jejich až do budaucího jara postará. I jiné obce bačanské učinili podobně co mohly.

Do některého času málo slyšet o zlodějstwě; zdejší četníctwo sodě welikau zásluhu ohledem weřejné bezpečnosti nadobýwá. Jen w Starém Štaparu přijal jeden zloděj náhlau odplatu. On totižto z rána u jednoho spoluobywatele swého, když domáci w humně žito k tlačení ukládali, chtěl něco ukradnaut, ale ho domácí zbadali, lapili a nabili. Když ale jeden wywolal, že tento člowěk i peníze ukadnul: to hospodáře domu tak rozpálilo, že ho jedným odřením po hlawě – snad proti swé wůli – zabil, a hned se sám u wrchnosti oznámil.

 

Slovenské noviny, č. 125, 21.oktobra 1852, s. 499

Zpráwy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 10-ho okt. S podiwením jsme čítali w těchto nowinách, že se oběračka (winobrání) w okolí Budína prwe započala, nežli na našem srýmském pobřeží. W Karlowci samém sice a wůkol podobně mnozí už dne 20-ho sept. obírali; ale wýše Petrowaradína jen 26-ho sept. a následujících dnech se obíralo. Hrozno dozřelo wýborně a na těch místech, kde ledowec nepadnul, bylo ho mnohem hojněji, než pominulého roku. Poněwadž dále málo bylo hnilých zrnek, wino bude k dlužšímu držení spůsobné, pročež i jeho cena jest wysoká. Židé platili ztočený mušt i po 5 zl. stř. okow (wědro). Pačasí bylo, wnimauc dwa déštiwé dny, k obírání dosti přízniwé, anť skutečnost a teplota dosawáde panowala. I Báčané dostali tam, kde škodliwé krupobití neprošlo, dosti dobrého wína.

Nowé zákonní nařízení o prawotářstwě (adwokátstwě). kteréž se i na Wojwodinu wztahuje, nemalau, a síce radostnau pozornost i na těchto krajech probudilo tím, že se wšelijakým starodáwným neřádům a býwalému adwokátskému hospodáření konec klade. Nebude zajisté nikomu tajno, jako mnozí adwokati – čest ale poctiwým wýnimkám – lid obecný zdírali, pod zástěrou přisluhowáni práwnické pomoci. Oni si napřed wyjednali, co jim za domnělau pomoc býti má; potom swau mzdu nejprwe wytáhli; prawotu ale a jeji konec zanechali – času.

Školní a církewní záležitosti zdejších ewanj. Slowáků a ostatních spoluwěrců jejich, pořád se ještě w tom trudném stawě nejistoty nacházejí, do které nás ta zedraná „autonomia" předmarcowé doby uwalila. Kdo z koho, ten z toho. Na místo starobylé obětowawosti, ku potřebám školním a církewným směřující, welmi jest rozšířeno soběcké zisku hledání. Od našich maďarónů žádné spasení; oni baží ješte pořád po předmarcowé sláwě swé, a proto se i dokonalejšímu zřízení škol w smyslu náwrhů wlády zpírají. W peněžitých ale obětech, ač se i dobrobyt stawu rolnického ze dne na den okowidomě zmáhá, nikdo nechce býti prwním; „jestli ten dá, aneb ti dají, potom i my dáme" – tot jest obyčejná wýmluwa. W těchto trudných okolnostech bylaby žadaucí wěc, aby se we Wojwodině, jakožto zwláštní korunní zemi, také osobitná cirkewní ewanj. wrchnost zřídila, kteráby k uspořádání těchto záležitosti důraznějším spůsobem zakročiti mohla.

 

Slovenské noviny, č. 153, 28. decembra 1852, s. 610-611

Zprávy ze Slowenska (Slowáci we Wojwodině)

Z Wojwodiny, dne 16-ho dec. Wšichni přátelé oswěty a wzdělanosti s potěšením spatřují, kterák wys. wládě na srdci leží polepšení bídného stawu učitelů, zwláště po dědinách (na wenkowě) úřadujících. W okresu kulanském byl již roku minulého plat učitelů powýšen a nyní se to děje také w okresu Now. Sadu, přičiněním zwláště tamního komisára, p. Kenďelace. Smutné wšak při tom, že některé z ewanj. církwi tomuto blahodarnému nařízení wlády odpor kladau, chtějíce raději plat učitelů, již kromě toho dosti chatrný, ješte wíce umenšiti, aby se prý shospodářené peníze na zdržowání budow cirkewních obrítiti mohly. Že takowéto počínání nemůže ani ku prospěchu, ani ku poctiwosti těch sborů církewních slaužiti, kterých se to týká, toho doswědčowati netřeba.

Jako sa pak již ku polepšení stawu srbských učitelů tu i tam mnoho učinilo, tak i srbské duchowenstwo, následkem synody karlowické, přízniwější obrat swých záležitostí očekáwá. Slyšet aspoň, že se w Karlowici nemálo strany wšelijakých nedostatků církwe prawoslawné rokowalo, jejichž odstráněním by se také na žiwot samého národu blahodarně působilo. Prawděpodobno, že tam i útratné srbské „swečáry" přišly do spomínky. Rozumí se pak pod slowem swečáru swátek jednotliwých rodin a domů srbských, připadající na den toho swatého, kterého sebě rodina za swého patrona wywolila. Takowéhoto dne, byťby i nejpilnější práce w poli čekaly, powolá potom hlawa domu kromě kněze i celé příbuzenstwo, známých a kmotrů na hostinu, při čemž se netoliko mnoho práce zamešká, než i rodina, swečár sláwici, welké peněžité útraty podstaupí. Za čestnau powinnost se ale drží, toho, od koho kdo byl k swečáru powolán, opět podobným spůsobem uctiti. Že z těchto swečárů hlawní rana materialního dobrobytu lidu srbského pocházi, to již z tohoto krátkého nástinu pochopiti možno.

Podzim byl také u nás welmi mimořadný. Ještě dne 17 now. přešla po nad dolejší Báčku tuhá hrmawice s náramným lejákem. Wíce takowýchto prudkých dešťů konec učinilo i těm chrobákům, kteří se také w okolí našém w běhu oktobra zjewili a některé role tak zpustošili, že je hospodáři z nowu zorati museli. Od toho ale času zmohly se oziminy utěšeně a slibují úrodu požehnanau.

 

Slovenské noviny, č. 76, 2. júla 1853, s. 290

Dopisy

 

O čom sa písalo v rokoch 1852 a 1853?

 

Ze srémské wojenské hranice, dne 20. jun. Jako jsme roku minulého w těchto „Slowen. now." písali, že naši hraničáři slowenského rodu ze Staré Pazowé, když se z Italianska domů wrátili, krásný a drahý luster ewanj. chrámu w Pazowé dařem donesli: tak opět máme příležitost, podobně krásný příklad nábožnosti slowenské, ani u prostřed ozbrojeného žiwota na hranici newyhynulé, welect. obecenstwu sděliti. Dwa totižto cis. kr. důstojníci při našem petrowaradinském pluku, oba rození Slowáci ze Staré Pazowé, jmenowitě bl. pp. nadporučík a zeměměřič při katastralním wyměráwáni Ondřej Litawský a poručík Simeon Hudec, dwa krásné, asi na loket wysoké swícně tomuže chrámu pazowskému na oltář darowali a sobě tímto skutkem zajisté jak při spomenuté ew. církwi stálau památku, tak i mezi nábožným mužstwem hraničářů slowanských úctu wydobili.

Oseni wšeho druhu u nás stojí welmi krásně; tráwy jsau a byly do pásu; i winice znamenitau slibují úrodu. Jen tak zwaná Posawina, totiž kraje, na pobřeží řeky Sáwy ležíci, nehledějí do tak radostné, jako my, budaucnosti; nebo tam rozwodněná Sáwa lauky wětším dílem, z částky i pole wytopila tak, že na Boljewcách, kde též asi 200 duší Slowáků býwá, ani 40 jiter zemí nezůstalo, na které woda newystaupila. – Jsau dědiny po při Sáwě, kde lidé i na hůře – powale – pro welikau wodu býwati museli. Nyní již trochu woda opádá.

 

Slovenské noviny, č. 88, 30. júla 1853, s. 338

Dopisy

Z Wojwodiny, dne 22-ho jul. Co se dne 1. jul. w okolí Wídně a na podtatranském Slowensku bylo přihodilo, to i nás pominulý úterek dne 19-ho jul. zachwátilo. Spomenutého dne totižto powstaly na obloze, po wíce dnowém párnu, strašliwá mráčna, kterými se o nedlouho celá západní částka oblohy zatáhla. Lid hospodářský pracowal práwě při zwážení hojného požehnáni božího, které w nepočetných křížech (brotech, mandlech) stálo na poli a ještě mnohem wetšímu požehnání hleděl w ústřety na owsí, konopech, kukurici, owocí a we winohradech. Tu powstane před 7 hod. wečerní powichřice, na jakowau se nikdo nerozpametá, která za maličkau chwilku kříže obili w poli porozházela, domů jdaucí wozy popřewrácela, polámala a lidí sprowázejících wšelijak oškodila, na to nasledowal náramný ledowec, který hojné tyto úrody náramně stlukl. Ale na tom nebylo dosti. Po půl noci počalo se opět blýskati a okolo jedné přiwalila se nowá bauřka s tak hrozným ledowcwm, že i poslední pozůstky našich úrod w nic obráceny jsau. Některé kusy ledowce přesahowaly welikost husích wajec; ba některé se holbowým hrnečkům přirownati mohly. Pisatel tohoto přežil 70 roků, ale takowého ledowce nikdy newiděl. O welikosti záhuby a škody bude se moci sauditi, když chotáře od bauřky zachwácené připomeneme. Táhla se tato wíchřice od Zomboru až k Piwnici dolu a zastihla obzwláště chotáře nasledujicích obcí: Zomboru, wel. Štaparu, Brestowa, Filipowé, R. Miletiče, Hodšagu, Parabuti, Lality, Kerestúru, Torže, Kéru, Piwnice, Desp. S. Iwana a jiných. – Strašliwá tato rána bude netoliko pro nás, než i pro hořejší kraje citedlná, poněwadž skrze tuto powíchřici tisice a tisice měřic wšelikého zboží na zkázu wyšly.

 

Slovenské noviny, č. 127, 29. októbra 1853, s. 494

Dopisy

Z Wojwodiny srbské 20. okt. Od konce měsíce sept. až do dnešního dne držána byla oběračka we Srýmě. Tam, kde krupobití nepotlauklo, preukázala se i dokonalá zralost i hojnost hrozna. Wino bude snad podobné wínu roku 1834, aspoň mušt byl welmi sladký, hrozna mnoho suchého, a wina tak mnoho, že lidem sudy nepostačowaly. Proto cena muštu welmi chatrná byla, takže se i nyní ještě w Illoku mušt po 32 groši šajnů anebo po čtrnácti groších stříbra prodáwá. I stromowého owoce byla tam weliká hojnost, kde krupobití neprošlo; zwláště sliw bystřických (karlátek) tak mnoho, že i posawád jimi naplněné mnohé sudy u lidí stojí a wypálení swého očekáwají. Počasi máme wšem úrodám i lidskému zdrawí tak příhodné, že si lepšího žádati nemůžeme. Krásni slunečni a teplí dnowé, kteří až do 3. okt. neprotržené panowali, dopomohli k zralosti hrozna, owoce i tureckého žita; protáhli sice oračku a sejbu jesenní těm kteří neměli dobře zauhořené role, ale dne 4. okt. padlý déšť obměkčil zem na tolik, že se i orati i seti mohlo. Ode dne 5. okt. zjewilo se opět příjemné slunečné a teplé počasí, kteréž winobráni odlehčowalo, a trwalo až do 10-ho, w kterémžto k wečeru a w noci zase hojný a teplý déšť padnul. Nyní poznowu krásné panuje počasí. Tímto úkazem přírody může pohnut býti jelšawský prorok k tomu, aby weřil tomu, co jiným předkládati powinen jest, totižto, co w skutcích Ap. Kap. 1, w 7. čteme!! – I u nás jakési zimnice panowali, a z částky ještě panují, ale lidé w nich nemřeli; i bez lékařské pomoci mnozí je šťastne přetrpěli. – Do seniorálni školy wrbáské až k podiwu weliký počet mladiků se skromažďuje; a toto je patrným důkazem jeji potřebnosti a užitečnosti!

 

Revue Naše Slovensko, časopis hájící zájmy uherských Slováků, r. I., č. 1, október 1907, s. 18

Ale jak Slovákům pomůžeme?

 

O čom sa písalo v rokoch 1852 a 1853?

 

Vlasť a svet, r. XXIX., č. 15, 12. apríla 1914, s. 230

Stará Pazova (st. sriemska) v apríli.

Naša dedina leží na peknej rovine a počituje asi 1 400 čísel domov a má asi 8 000 obyvateľov. Naša obec má chotár pekný a úrodný, len to je u nás chyba, že sa nám ďatelina nedarí a lúk vôbec nemáme, tak musíme len muhar siať, čo nám dosť draho padne.

U nás sa teraz prevádza kommasácia chotára, ale keď aj to išlo dosť ťažko, lebo jedni chceli a druhí nie. Ale keď sa už zaplatilo, tak kommasáciu budeme mať, čo bude veľkou poľahobou pre nás, lebo chotár máme veľmi rozkúskovaný. M. D. roľník

 

Mladé prúdy, orgán stredoškolákov na Slovensku, r. I., č. 5. mája 1925, s. 31

Naša listáreň

Vítame náš časopis s radosťou a sľubujeme Vám pomoc v každom ohľade. My sa tešíme každému vášmu kroku. Škoda, že sme do teraz jední o druhých skoro nič nevedeli. Potrebné by bolo, aby sme nadviazali užšie styky...

Nebolo by zle, keďby ste v časopise otvorili i nejakú rubriku „Radca pri voľbe povolania", aby mládež tunajšia, ktorá sa sberá študovať do RČS vedela, aké sú tam pomery, a myslím neškodilo by to i pre vás, aspoň pre tých, ktorí sú nie v Bratislave.

Anky, Petrovec, S. H. S.

 

Ján Sabo

Prievidza

 

Pridať komentár


Bezpečnostný kód
Obnoviť
SEM VNESTE TEXT Z OBRÁZKU (AK NEMÔŽETE PREČÍTAŤ TEXT STLAČTE OBNOVIŤ)

Letmo

Ján Myjavec (1909 – 1985)

Pôjdeme

Nad riekou širokou
brezy sa klonia
v hladinu neskalenú.
A ktosi v diaľke
piesňou divokou
objíma žírne polia.
...
Vzduchom už vibrujú
záchvevy leta,
v rozpuku krás
ktosi nás volá.
Pôjdeme, priateľu,
veď je už čas.

 

Posledné komentáre

Posledné články